Takové pocity jsem nikdy neměl ...

Podobných pocitů jsem se osobně před pár lety zbavil......nezávidím, nelezu na cizí třešně, nedělám podrazy.....jelikož jsem ateista, mohu taky někomu připadat příliš materialistický.....

.....v zahraničí je oproti nám zase více pokrytectví a multikulturního šílenství.

Přesto něco na tom, co píšete asi bude.

Avšak údajná česká závist je mnohem neškodnější než to multikulturní šílenství. Česká závist nezmění kormidlo vývoje Evropy. Ale miliony přistěhovalců z kulturně zcela odlišných oblastí to změnit mohou.

A ještě něco napíši, vážený: Nezdá se Vám směšné psát blog o tom, jak chcete být ctnostný? Jestliže ty ctnosti, o kterých píšete, chcete mít, tak na tom zapracujte a dosáhněte takové čistoty svého charakteru, ke které se tolik upíráte. Ale nepište o tom. To už zavání okázalostí a prázdnými frázemi, tedy takovým typickým krasořečněním. Určitá veřejně projevovaná okázalost má význam jedině u některých vůdčích osob ve společnosti, aby svým příkladem strhli ostatní. Ze stejného důvodu může mít určitá okázalost význam u člověka, který slavný není, pokud je projevuje pouze v okruhu svých příbuzných a přátel, kterée též může strhnout k něčemu užitečnému nebo povznášejícímu. U lidí široké veřejnosti neznámých, což je patrně Váš případ, má veřejně projevovaná okázalost (a za veřejný projev lze považovat i veřejně přístupný blog) příchuť pouhé snahy být středem pozornosti.

Ctnostný můžete být i bez toho, že toto své přání budete takhle představovat Vám neznámým čtenářům.

Jen správné názory se mohou zveřejňovat na blogu. Špatné jsou zakázány! ..takhle jste to myslel? Každý to asi vidíme jinak, přesto Vám přeji hezký den.

Vážený, evidentně též patříte k lidem, kteří se domnívají, že na západ od Aše je to výkvet kultury, tolerance a altruismu. Mohu Vás ubezpečit, že tomu tak není. A především: V těch zemích, které jsou podle Vás o tolik lepší než my, začínají starousedlíkům dělat z jejich vlastních velkoměst kůlničku na dříví přistěhovalci. A co horšího: Nesmí se o tom mluvit, čímž je znemožněno ten problém řešit: nazvání věcí pravými jmény je vždy první fází a bezvýhradnou podmínkou každého řešení každého problému.

Raději ten nepořádek, který je tady, než ty kluky z mešit.