Stále převládá názor, že když mám pocit, že politik špatně hospodaří, ba přímo krade, nesmím to vyslovit, protože nemám důkazy. Je to ale přílišná upjatost, zakořeněná z minulého režimu. Tehdy byl povolen jen jeden názor a všichni si zvykli, že to tak musí být. Nemohu mít důkaz, nejsem u zdroje. V politice je to ale čistě o pocitech. Když mám pocit, že politik krade, tak ho prostě mám a nikdo mi ho nemá právo upírat. Já neposílám politika do vězení, já jen vyjadřuji svůj pocit. A politiky bychom měli volit podle pocitů. Důkazy mít nikdy nebudeme a mnohokrát se spletem, to ale na věci nic nemění. Když byla prohospodařena Konsolidační banka, bylo dle mého pocitu naprosto jasné, že strany jako ODS, ČSSD či Lidovci mají špatné hospodaření s erárem natolik zakořeněné, že nám už vždycky budou jen a jen škodit. Jestli se pletu, ukáže čas. Jediný způsob, jak takové strany mohou získat voliče je, že se jim podaří je obelhat. Takové strany svým voličům škodí. Škodí nám všem. Je to prostě můj pocit a čas ukáže, nakolik je správný. Myslím, že se lidé ve velkém nechávají udindat a svůj svobodný pocit nakonec naplno nevyjádří. Nemají přece důkaz a svobodného úsudku se vlivem starých návyků tak nějak bojí. Proto je většina postkomunistických společností v tak neuspokojivém stavu. Položme si ale otázku: Bude se to zlepšovat? Určitě ano. Svoboda mysli bude přibývat. Je snad jasné, že naopak to být nemůže. To bychom pod tíhou starých frustrací museli opět sklouznout k nějakému typu diktatury.
Postupně musí dojít k tomu, že přestane existovat ODS a dále pak všechny podobné strany. Naprosto směšně působí novátorská prázdná hesla obrozené ODS s Bendlem nenápadně zapšouknutým ve zdravotní pojišťovně. A je jasné, že bude následovat smršť arogantních polopodivných argumentům, které opět část stáda obalamutí. Obalamucení lidé se budou bát plně důvěřovat svým pocitům a nechají se udindat. Bude jich ale zas o něco méně. Aby se takové strany jako ODS, ČSSD či TOPka opravdu změnili, muselo by to být opravdové zemětřesení, opravdová bouře. Tomu ale nic nenasvědčuje. Těmto starým stranám tudíž nezbývá, než hledat nové způsoby, jak využít stádovitosti části voličů a ty pak úspěšně obelhávat. Určitě stále méně voličů budou oslovovat prázdná hesla na obrovských biboardech. Je to povrchní bezduchá reklama, na kterou je potřeba vybrat mnoho peněz, o ketré se pak stádo mnohonásobně ožebračí. Už jen tím, že na tohle reflektujeme, se sami okrádáme. Jsem přesvědčen, že stále více voličů začne vyhledávat kandidáty s důrazem na co nejvyšší důvěryhodnost. Že lidé budou stále méně upřednostňovat politiky s velkou hubou a tím se nakonec přece jen dopracujeme k lepším zítřkům. Zánik těchto politických stran je bez toálního přerodu nevyhnutelný a lze jen uzavírat sázky, kdy k tomu dojde. Tedy k zániku a nebo k totální změně, která by ovšem musela být tak výrazná, že by byla téměř na úrovni zániku strany.
Věřím, že voliči rozpoznají a odvrhnou i nové strany, které začnou sklouzávat k praktikám starých stran.
Věřím, že se lidé nenechají obalamutit starými frázemi jako "volte menší zlo", protože zlo je pořád zlem. Nebo "hlas pro malou stranu je vyhozeným hlasem", protože všechno nové a lepší musí začít od nuly. Nebo "volte nás, nikoho jiněho nemáte", protože kdo hledá, najde. A věřím, že se nevzdáme a budeme chodit ke všem volbám. Věřím, že nejsme tak slabí.
Věřím, že prolhaným stranám nakonec zbude jen torzo chorobně důvěřivého stáda, pár příštipkářů - ohlodávačů kostí a část rodinných příslušníků.
Nakolik jsou mé pocity blízko pravdě, ať ukáže čas.
