Výrazná kritika EU českými politiky je jistě v mnohém oprávněná. Mohla by ale být v některých ohledech i směšná?
Jedním z hlavním cílů české kritiky je překombinovanost legislativy a následná záplava nesmyslných nařízení, která více škodí než pomáhají. A jak to máme v Čechách? Zákony a různá nařízení byly velmi často vytvářeny pro nejrůznější lobby a jejich absurdita a škodlivost je mnohým z nás dobře známa. Kolik jsme už slyšeli povrchních výmluv a dětinského mlžení při popírání této skutečnosti českými politiky? A mnozí z těchto politiků teď plaměnně láteří proti legislativní překombinovanosti EU. Směšné, že?
Dalším významným cílem české kritiky je ekoligcká posedlost. Projekty, které jsou ve výsledku kontraproduktivní. A jak to v této oblasti vypadá u nás? Za vše hovoří české solární elektrárny. Politika dotací byla v Čechách dovedena do naprosto absurdních nadrozměrů, ve zbytku Evropy nevídaných. Samozřejmě opět za účelem zvýhodnění konkrétních lobistických subjektů. Od českých politiků jsme se pochopitelně dočkali důsledného utajování a mlžení a po částečném odhalení jen shazování viny na cokoli a kohokoli. A mnozí z politiků, kteří více či méně byli u toho, opět plamenně láteří proti ekologické paranoi EU. Směšné, že?
A co se týká voličů v Čechách? Zamysleme se nad tím, kolik mlžení, předstírání a přetvářky se na nás denně valí z politické scény. Takhle si je volíme, takhle si sami komplikujeme život. Ale kritizovat Evropu, kde si většina lidí žije mnohem lépe a kde by politici naší úrovně nikdy nemohli obstát, to by nám šlo. Směšné, že?
I přes moře chyb, kterými EU zajisté trpí, bychom se od ní měli především trpělivě učit. Ve většině evropských zemí se mnohém lépe hospodaří s erárem než u nás. Většina organizačních procesů funguje mnohem lépe než u nás. Lidé v těchto zemích jsou přátelštější a pozitivnější, než jsme my. A závěrem výsledné rozhřešení, vycházející z výše uvedeného: Český Euroskepticismus je skutečně směšný.
