Sloužíme zlu proti své vůli!

Klientelismus jako hlavní politický směr vítězí. Jakými metodami ovládl politickou scénu a co ho stále drží v silné pozici?

Hlavní předstírací manévr tohoto trendu je samozřejmě ten, že sám sebe popírá: není žádný klientelismus, všechno je v pořádku. A když to zdánlivě důvěryhodní lidé stále opakují, část lidí buď uvěří zcela nebo alespoň tak nějak napůl. Něco v tom smyslu jako: radši nevědět, k volbám nejdu, stejně nic neovlivním, apod. Tím umožňujeme zlu, aby nám vládlo. Zastánci trendu často označovali případné kritiky neprůhlednosti a korupce za neschopné a závistivé. Mnozí lidé raději nekritizovali, aby nebyli takto označováni a často i v mnohém souhlasili s trendem. Další metoda, pomocí které si klientelisický trend udržuje přízeň, je označování kritiků trendu za pokrytce, kteří popírají svou přirozenou hamižnost. Mnozí vyznavači trendu jsou o tom asi opravdu přesvědčeni. Možná někteří lidé skutečně nikdy nemohou pochopit, že by mohl existovat někdo, kdo od své přirozenosti neuctívá hamižnost jako základní životní nutnost. Na základě tohoto uvažování pak vznikly takové výrazy jako agresivní pravdoláskaři, falešní altruisté, apodobně. Ty opět nabádají lidi k tomu, aby se styděli za to, že uvažují jinak, než stoupenci klientelistického trendu.

Výsledek je takový, že tento trend jednoznačně zvítězil i přesto, že většina lidí se s takovými hodnotami neztotožňuje. Aby klientelistický trend mohl začít slábnout, bylo by nutné nekompromisně rozlišovat politiky, kteří se účelově přetvařují a do veřejných funkcí je nepouštět. Politik, u kterého veřejnost vycítí přetvářku, bude s největší pravděpodobností vždy jen škodit. Politik, který evidentně nedokáže otevřeně přiznat minulé chyby své strany, nemůže být přece nikdy veřejně prospěšným. Ani volba menšího zla nic nevyřeší. Pořád to je zlo, které se přesouvá od jednoho k druhému. Ochota volit menší zlo je jen další vodou na klientelistický mlýn, podobně jako nechuť chodit k volbám. Jsem přesvědčen o tom, že ve vyspělejších zemích je tolerance k přetvařujícím se politikům výrazně menší. Lidé ji účinněji rozpoznávají a včas odvrhnou. Pak se jim žije mnohem lépe. Nejen vlivem lepšího hospodaření s erárem, ale i lepšími vzájemnými vztahy, ne tak deformovanými, jako u nás.

Politické zvýhodňování lobistických skupin vytváří ve společnosti chaotické a nepřehledné prostředí pro život i pro skutečné podnikání. Zajímavé je srovnání naší situace se Slovinskem. Poslední průměrný plat Slovinců dosáhl nad 40 000 Kč. Po pádu komunismu Slovinci rozhodně neměli lepší startovní podmínky než my, jenže míra korupce je ve Slovinsku dlouhodobě výrazně nižší než u nás.

Myslím, že stav naší současné politiky i ekonomiky je naší ostudou a že máme co zlepšovat. Na závěr si tedy dovolím pozdravit všechny falešné altruisty a agresivní pravdoláskaře :-)