Proč vlastně tyto termíny vznikly a v čem jsou nositelé těchto přívlastků společensky nebezpeční?
Termíny vymysleli zastánci klientelistického trendu, kteří tyto výrazy stvořili k zesměšnění svých kritiků. Rozdělme zastánce klientelistismu na tři skupiny. První, kteří z klientelismu přímo těží - kteří získávají majetek z účelových deformací veřejných zakázek. Druzí, kteří jen drobně příštipkaří a třetí skupina lidí, kteří jen podléhají mentální převaze svých klientelistických idolů a bez vlastního prospěchu se k trendu přidávají.
Pro první skupinu - hlavní hráče (řekněme třeba Kmotři) je zesměšňování kritiků klientelistického trendu nutností a součástí přímé cesty k vlastnímu zisku.
Pro druhou skupinu - příštipkáře (řekněme třeba Kmotříčci) je to na první pohled totéž, ale zisky z příštipkaření nejsou tak vysoké a je nutné je klást na misku vah se zaprodáním se zlu. Do jaké míry je to pro příštipkáře výhodné, bude velmi individuální. Řekněme tedy, že pro druhou skupinu může být zesměšňování Dobroserů účelné i když je to na hraně.
Pro třetí skupinu - přizvukovače (řekněme třeba KmotroHujery) je zesměšňování kritiků klientelismu velmi nebezpečné. Oni jsou v tomto směru obětováni. Oni nemají žádný zisk z klientelistického přerozdělování veřejných peněz a přesto užívají posměšky na adresu lidí, kteří klientelismus kritizují. Oni se dostávají do velmi těžké situace. Pokud se časem dovtípí svého omylu a plně si uvědomí, jak se svými posměšky zaprodali pro cizí zisky bez vlastního prospěchu, mohou se stát obětí frustrací a následkem takové deformace například už nikdy nechodit k volbám, začít volit komunisty, apodobně. Zde je společenská nebezpečnost těchto posměšných přívlastků velmi patrná.
A co ty termíny vlastně vyjadřují? V prvním náhledu poukazují na směšnost osobních vlastností, které se ve vyspělejším světě považují za cenné. Skutečná podstata je ale v ironii. Použivatelé těchto termínů je chápou spíše tak, že kritici špatností své dobré vlastnosti předstírají. Považují kritiky za pokrytce. Použivatelé posměšků často nevěří tomu, že vlastnosti kladného typu ve skutečnosti může někdo mít. Toto zesměšňování kritiků klientelismu je velmi účinné. Vidíme sami, jak klientelistický trend na celé čáře vítězí. Tvůrcům trendu je v tomto směru nutno skutečně, ale skutečně velmi blahopřát k opravdu zaslouženému vítězství. Podařilo se jim v podstatě přesvědčit většinu, že nechat se škubat je v pořádku. A bohužel je nutno zároveň politovat KmotroHujery, kteří sami z veřejných rozpočtů pranic neuškubli a přesto se zlu zaprodali. Přeji jim do budoucna hodně sil, aby svůj těžký úděl zvládli.
